You are on page 1of 35

Relace, zobrazenı́, funkce

Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
Derivace

Základy matematiky 1 Integrál

Úvodnı́ strana

Jiřı́ HAVIGER
jiri.haviger@seznam.cz Titulnı́ strana

JJ II

J I

Strana 1 z 35

Zpět

Full Screen

Zavřı́t

Typeset by PDFLATEX with pdfscreen.sty package Konec


Jen krátce úvodem. Tyto poznámky majı́ pomoci v orientaci v učivu a zpřehlednit
základnı́ definice a věty. V žádném přı́padě nenahrazujı́ přednášky či skripta, jsou
mı́něny spı́še jako materiál, který lze během přednášky upotřebit. Začněme citátem ze
skript P.Kulhánek - Teoretická fyzika přı́stupných např. na serveru www.aldebaran.cz:

Přeji Vám hodně radosti z objevených zákonitostı́ přı́rody, pocitu moci, Relace, zobrazenı́, funkce
pochopı́te-li hloubku úvah Vašich předchůdců a pocitu bezmoci, který Vás Lokálnı́ vlastnosti
bude pohánět kupředu v okamžicı́ch váhánı́. Těm studentům a pedagogům, Globálnı́ vlastnosti
kteřı́ zjistı́, že na této škole nemajı́ co dělat, blahopřeji k bystrému úsudku a Elementárnı́ funkce
přeji důstojný odchod. Derivace
Integrál
Vaše připomı́nky (formálnı́, logické i faktické) jsou vı́tány.

Úvodnı́ strana

Titulnı́ strana

JJ II

J I

Strana 2 z 35

Zpět

Full Screen

Zavřı́t

Konec
Použı́vané symboly
Řecká abeceda
α β γ δ ε ζ η θϑ
alpha beta gamma delta epsilon zeta eta theta
ι κ λ µ ν ξ π$ ρ% Relace, zobrazenı́, funkce
iota kappa lambda mu nu xi pi rho Lokálnı́ vlastnosti
σς τ υ φϕ χ ψ ω Globálnı́ vlastnosti
sigma tau upsilon phi chi psi omega
Elementárnı́ funkce
Γ ∆ η Θ Derivace
alpha beta Gamma Delta epsilon zeta eta Theta Integrál
Λ Ξ Π
iota kappa Lambda mu nu Xi Pi rho
Σ Υ Φ Ψ Ω
Sigma tau Upsilon Phi chi Psi Omega
Úvodnı́ strana

Titulnı́ strana
Matematické a logické symboly
JJ II
N množina čı́sel přirozených R mn. č. reálných
Z mn. č. celých C mn. č. komplexnı́ch
Q mn. č. racionálnı́ch J I
C množina funkcı́ spojitých CI mn. fcı́ spojitých na intervalu I
C1 mn. se spojitou 1. derivacı́ Cn mn. fcı́ se spoj. derivacemi do řádu n Strana 3 z 35
A ⇐⇒B A právě tehdy když B A =⇒B jestliže A, pak B
def
A ⇐⇒ B A je definováno jako B a →b a se zobrazı́ na b Zpět
A∧B A a současně B A∩B průnik A, B
A∨B A nebo B A∪B sjednocenı́ A, B
Full Screen
a∈B a je prvkem A ∀x ∈ R pro každé x reálné
A⊂B A je podmnožinou B ∃x ∈ R existuje reálné x . . .
Zavřı́t

Konec
1. Relace, zobrazenı́, funkce
1.1. Relace

def
Definice 1 Množina K se nazývá kartézský součin množin A a B ⇐⇒ množina K je Relace, zobrazenı́, funkce
množina všech uspořádaných dvojic [a, b] takových, že a ∈ A a b ∈ B a značı́ se K = A×B. Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
def
Definice 2 Množina R se nazývá (binárnı́) relace z A do B a značı́ se aRb ⇐⇒ Elementárnı́ funkce
def Derivace
R ⊂ A × B. Množina R se nazývá relace na A ⇐⇒ R ⊂ A × A.
Integrál

Definice 3 Mějme relaci R ⊂ A × B. Relace X ⊂ B × A se nazývá inverznı́ k R a


def
značı́ se X =R−1 ⇐⇒
Úvodnı́ strana
∀a ∈ A, b ∈ B : (x, y) ∈ R =⇒ (y, x) ∈ R−1 .
Titulnı́ strana

1.2. Zobrazenı́ JJ II

Definice 4 Mějme neprázdné množiny A, B. Relace Z ⊂ A × B se nazývá zobrazenı́ J I


def
a zapisuje se Z : A → B. ⇐⇒ ∀x ∈ A existuje nejvýše jedno y ∈ B : (x, y) ∈ Z.
Z Strana 4 z 35
Skutečnost, že (x, y) ∈ Z se často označuje symboly x → y, y = Z(x), x → Z(x).
Zpět
def
Definice 5 Množina D ⊂ A se nazývá definičnı́ obor zobrazenı́ a značı́ se D(Z) ⇐⇒
Full Screen
• ∀x ∈ D(Z) existuje právě jedno y ∈ B : (x, y) ∈ Z,
Zavřı́t
• ∀x ∈ A \ D(Z), ∀y ∈ B : (x, y) 6∈ Z.
Konec
def
Definice 6 Množina H ⊂ B se nazývá obor hodnot zobrazenı́ a značı́ se H(Z) ⇐⇒
• ∀y ∈ H(Z) existuje právě jedno x ∈ A : (x, y) ∈ Z,
• ∀x ∈ B \ H(Z), ∀x ∈ A : (x, y) 6∈ Z.
Relace, zobrazenı́, funkce

Poznámka 1 Pro zobrazenı́ Z se množiny D(Z), H(Z) také nazývajı́ vzor a obraz zo- Lokálnı́ vlastnosti
brazenı́ Z. Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
Věta 1 Zobrazenı́ Z : A → B a zobrazenı́ W : A → B se rovnajı́ ⇐⇒ Derivace
Integrál
• D(Z) = D(W )
• ∀x ∈ D(Z) : Z(x) = W (x).
Úvodnı́ strana

Definice 7 Zobrazenı́ H : A → E se nazývá složené zobrazenı́ a značı́ se H = Z ◦ W


def Titulnı́ strana
⇐⇒ ∀x ∈ A, z ∈ E : z = H(x) ⇐⇒ y = W (x) ∧ z = Z(y).
JJ II
def −1
Definice 8 Zobrazenı́ Z se nazývá prosté ⇐⇒ Z je zobrazenı́.
J I
Věta 2 Zobrazenı́ Z je prosté ⇐⇒ (Z(x) = Z(y) =⇒ x = y).
Strana 5 z 35

def
Definice 9 Zobrazenı́ Z se nazývá na ⇐⇒ H(Z) = B. Zpět

def Full Screen


Definice 10 Zobrazenı́ Z se nazývá vzájemně jednoznačné ⇐⇒ (Z je prosté a na)∧
Z −1 je na. Zavřı́t

Věta 3 O složených zobrazenı́ch: jestliže Z : A → B a W : B → C jsou zobrazenı́ Konec


• prostá, pak zobrazenı́ H = W ◦ Z je také prosté,
• na, pak zobrazenı́ H = W ◦ Z je také na,
• vzájemně jednoznačné, pak zobrazenı́ H = W ◦ Z je také vzájemně jednoznačné.
Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Věta 4 Vlastnosti inverznı́ch zobrazenı́: nechť Z : A → B je prosté. Pak
Globálnı́ vlastnosti
• Z −1 : B → A je také prosté, Elementárnı́ funkce
Derivace
• (Z −1 )−1 = Z,
Integrál
• D(Z −1 ) = H(Z) a současně H(Z −1 ) = D(Z),
• ∀x ∈ A : Z −1 (Z(x)) = x,
Úvodnı́ strana
• ∀x ∈ B : Z(Z −1 (x)) = x.
Titulnı́ strana

1.3. Reálná funkce JJ II


def
Definice 11 Zobrazenı́ a se nazývá posloupnost reálných čı́sel ⇐⇒ a : N → R. J I

def Strana 6 z 35
Definice 12 Zobrazenı́ f se nazývá reálná funkce reálné proměnné ⇐⇒ f : R → R.

def Zpět
Definice 13 Zobrazenı́ f se nazývá reálná funkce n reálných proměnných ⇐⇒ f :
Rn → R. Full Screen

Zavřı́t

Konec
2. Lokálnı́ vlastnosti
2.1. Okolı́
Poznámka 2 Množinu R∪{−∞, +∞} značı́me symbolem R∗ , množinu (0, +∞) značı́me
symbolem R+ . Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Definice 14 Mějme a ∈ R, δ ∈ R+ . Množina A se nazývá Globálnı́ vlastnosti

def Elementárnı́ funkce


• levé prstencové okolı́ bodu a a značı́ se P − (a) ⇐⇒ P − (a) = (a − δ, a),
Derivace
def Integrál
• pravé prstencové okolı́ bodu a a značı́ se P + (a) ⇐⇒ P + (a) = (a, a + δ),
def
• prstencové okolı́ bodu a a značı́ se P (a) ⇐⇒ P (a) = P − (a) ∪ P + (a).
Úvodnı́ strana

Definice 15 Mějme čı́slo δ ∈ R+ . Množina A se nazývá Titulnı́ strana

def
• levé okolı́ a značı́ se U − (a) ⇐⇒ U − (a) = (a − δ, ai, JJ II
def
• pravé okolı́ a značı́ se U + (a) ⇐⇒ U + (a) = ha, a + δ), J I
def
• okolı́ a značı́ se U (a) ⇐⇒ U (a) = (a, b). Strana 7 z 35

Zpět
Definice 16 Množina A se nazývá
def Full Screen
• okolı́ bodu +∞ a značı́ se P (+∞) ⇐⇒ když P (+∞) = (δ, +∞),
Zavřı́t
def
• okolı́ bodu −∞ a značı́ se P (−∞) ⇐⇒ kdyžP (−∞) = (−∞, −δ).
Konec
2.2. Limita
Definice 17 Mějme bod x0 ∈ R∗ a funkci f : R → R definovanou na prstencovém
okolı́ P (x0 ) bodu x0 . Čı́slo A ∈ R∗ se nazývá limita funkce f v bodě x0 a značı́ se
def
lim f (x ) = A ⇐⇒ ∀U (a) ∃P (x0 ), ∀x : x ∈ P (x0 ) =⇒ f (x) ∈ U (A). (1) Relace, zobrazenı́, funkce
x →x0
Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Definice 18 Mějme čı́slo x0 ∈ R a funkci f : R → R definovanou na P + (x0 ), resp. Elementárnı́ funkce
P (x0 ). Čı́slo A ∈ R∗ se nazývá limita funkce f v bodě x0 zleva, resp. zprava a značı́ se

Derivace

def Integrál
lim− f (x ) ⇐⇒ ∀U (a), ∃P − (x0 ), ∀x : x ∈ P − (x0 ) =⇒ f (x) ∈ U (A), resp. (2)
x →x0

def
lim+ f (x ) ⇐⇒ ∀U (a), ∃P + (x0 ), ∀x : x ∈ P + (x0 ) =⇒ f (x) ∈ U (A). (3) Úvodnı́ strana
x →x0
Titulnı́ strana

Věta 5 Pro každou funkci f : R → R a každý bod x0 existuje nejvýše jedna limita.
JJ II

Věta 6 Mějme čı́slo x0 ∈ R a funkci f : R → R. J I


lim f (x) = A ⇐⇒ ( lim f (x) = A) ∧ ( lim f (x) = A). (4)
x→x0 x→x+ x→x− Strana 8 z 35
0 0

Zpět

Věta 7 Limita složené funkce: mějme bod x0 ∈ R a funkci f : R → R definovanou na
P (x0 ) takovou, že limx→x0 f (x) = A, A ∈ R. Dále mějme funkci g : R → R definovanou Full Screen
na P (A), takovou, že limx→A g(x) = B. Potom
  Zavřı́t

lim g ◦ f = B ⇐⇒ lim f (x) = A ∧ lim g(x) = B . (5)


x→x0 x→x0 x→A Konec
Věta 8 Mějme bod x0 ∈ R∗ a funkce f, g : R → R definované na P (x0 ), takové, že
limx→x0 f (x) = A a limx→x0 g(x) = B, A, B ∈ R. Pokud jsou definovány obě strany
rovnic platı́:
lim(f + g)(x) = lim f (x) + lim g(x) = A + B, (6)
lim(f − g)(x) = lim f (x) − lim g(x) = A − B, (7) Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
lim(f · g)(x) = lim f (x) · lim g(x) = A · B, (8)
Globálnı́ vlastnosti
f lim f (x) A
lim( )(x) = = , (9) Elementárnı́ funkce
g lim g(x) B
Derivace
lim(f g )(x) = lim f (x)lim g(x) = AB , (10) Integrál
lim(c · f )(x) = c · lim f (x) = c · A, c ∈ R, (11)
c
lim(f c )(x) = (lim f (x)) = Ac , c ∈ R. (12)
Úvodnı́ strana


Věta 9 Mějme bod x0 ∈ R a funkce f, g : R → R definované na P (x0 ), takové, že
Titulnı́ strana
limx→x0 f (x) = A a limx→x0 g(x) = B, A, B ∈ R∗ . Potom platı́:
(A < B) ⇐⇒ (∀x ∈ R, ∃P (x0 ) : x ∈ P (x0 ) =⇒ f (x) < g(x)). (13) JJ II

J I
Věta 10 Sandwich lemma: mějme bod x0 ∈ R∗ a funkce f, g, h : R → R definované na
P (x0 ), takové, že Strana 9 z 35

• limx→x0 f (x) = A, limx→x0 g(x) = B, limx→x0 h(x) = C, A, B, C ∈ R∗ a Zpět

• ∀x ∈ P (x0 ) : f (x) ≥ g(x) ≥ h(x).


Full Screen
Potom platı́:
(A = c ∧ C = c) =⇒ B = c, c ∈ R∗ , Zavřı́t
B = +∞ =⇒ A = +∞, (14)
B = −∞ =⇒ C = −∞. Konec
Věta 11 Mějme bod x0 ∈ R∗ a funkce f, g : R → R definované na Pδ (x0 ), takové, že
• limx→x0 f (x) = 0 a
• g(x) je omezená na P (x0 ).
Pak limx→x0 (f · g)(x) = 0. Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
2.3. Výpočty limit
Elementárnı́ funkce
Poznámka 3 Pro elementárnı́ funkce platı́, že jsou spojité (jak bude upřesněno), tj. Derivace
pokud můžeme při výpočtu limity limx→x0 f (x) ’dosadit’ x0 , pak je tato limita rovna Integrál
∞ 0
f (x0 ). Problémové jsou typy 0 ∞ − ∞0 , ∞ , 0 , 1∞ a podobné.

Věta 12 Základnı́ limity pro x → +∞:


Úvodnı́ strana

1
lim x = +∞ lim = 0, Titulnı́ strana
x
lim ax = +∞, 1 < a, lim ax = 0, 0 < a < 1,
 x JJ II
a a
lim 1 + = e , lim loga x = +∞, a > 1,
x (15) J I
π
lim loga x = −∞, 0 < a < 1, lim arctg(x) = ,
2 Strana 10 z 35
π
lim arctg(−x) = − . Zpět
2

Full Screen

Zavřı́t

Konec
Věta 13 Základnı́ limity pro x → 0:

1 1 sin(x)
lim = −∞, lim = +∞, lim = 1,
x x x
(16)
ex − 1 tg(x)
lim = 1, lim = 1. Relace, zobrazenı́, funkce
x x
Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Přı́klad 1 Spočtěte limity Elementárnı́ funkce

2x4 −4x2 +5
Derivace
1. limx→+∞ 3x4 +4x3 +1
,
Integrál
x4 −x3 −1
2. limx→+∞ 5x5 +x+1
,
x2 −x−6
3. limx→3 x3 −7x2 +12x
,
sin x −cos x Úvodnı́ strana
2 2
4. limx→ π2 cos(x)
,
sin(5x ) Titulnı́ strana
5. limx→+∞ 5x
,
sin 3x
6. limx→0 2x ,
JJ II
´2x
7. limx→+∞ 1 + x3
`
,
x+sin(x) J I
8. limx→+∞ x−1
,
sin(x)
9. limx→+∞ 2x
. Strana 11 z 35

Řešenı́: . Zpět

Full Screen

2.4. Spojitost
Zavřı́t
Definice 19 Mějme bod x0 ∈ R, a funkci f : R → R definovanou na U (x0 ). Funkce f
se nazývá Konec
def
• spojitá zleva v bodě x0 ⇐⇒ limx→x− f (x) = f (x0 ),
0

def
• spojitá zprava v bodě x0 ⇐⇒ limx→x+ f (x) = f (x0 ),
0

def
• spojitá v bodě x0 ⇐⇒ limx→x0 f (x) = f (x0 ). Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti

Poznámka 4 Protože pojem spojitost je založen na pojmu limita, platı́ pro spojitost Globálnı́ vlastnosti
v bodě všechny věty jako pro limitu funkce v bodě, zvláště spojitost f+g,. . . a spojitost Elementárnı́ funkce
složené funkce. Derivace
Integrál

2.5. Tečny funkce v bodě


Definice 20 Mějme funkci f : R → R spojitou v bodě x0 . Čı́slo k se nazývá derivace
df def Úvodnı́ strana
d
funkce v bodě x0 a značı́ se dx f (x0 ) = dx |x=x0 = f 0 (x0 ) ⇐⇒
f (x) − f (x0 ) Titulnı́ strana
k = lim . (17)
x→x0 x − x0
JJ II

Věta 14 Mějme funkci f : R → R spojitou v bodě x0 . Pak funkce má derivaci v x0 ⇐⇒ J I


f (x0 + h) − f (x0 )
k = lim . (18) Strana 12 z 35
h→0 h
Zpět

Definice 21 Mějme funkci f : R → R spojitou v bodě x0 . Přı́mka ax + b se nazývá


def Full Screen
tečna k funkci f v bodě x0 ⇐⇒ a = f 0 (x0 ) je derivace funkce v bodě x0 a b = f (x0 )+a·x0 .
Čı́slo a se nazývá směrnice tečny. Zavřı́t

Definice 22 Mějme funkci f : R → R definovanou na U (x0 ). Čı́slo f (x0 ) se nazývá Konec


def
• lokálnı́ minimum ⇐⇒ ∀x ∈ P (x0 ) : f (x) > f (x0 ),
def
• lokálnı́ maximum ⇐⇒ ∀x ∈ P (x0 ) : f (x) < f (x0 ),
def
• lokálnı́ extrém ⇐⇒ má v x0 lokálnı́ minimum nebo má v x0 lokálnı́ maximum.
Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Věta 15 Nechť má funkce f : R → R lokálnı́ extrém. Pak derivace f 0 (x0 ) neexistuje Globálnı́ vlastnosti
nebo f 0 (x) = 0. Elementárnı́ funkce
Derivace
Definice 23 Mějme funkci f : R → R definovanou na P (+∞) (resp. P (−∞)). Přı́mka Integrál
p : y = ax + b, kde a, b ∈ R jsou konstanty se nazývá asymptota funkce f pro x → +∞
def
(resp. x → −∞) ⇐⇒
Úvodnı́ strana
lim (f (x) − (ax + b)) = 0, (19)
x→+∞
Titulnı́ strana
lim (f (x) − (ax + b)) = 0. (20)
x→−∞
JJ II

Definice 24 Mějme funkci f : R → R definovanou na Pδ (+∞) (resp. Pδ (−∞)). J I


Přı́mka p : y = ax + b, kde a, b ∈ R je asymptota funkce f pro x → +∞ (resp. x → −∞)
⇐⇒platı́ obě následujı́cı́ podmı́nky: Strana 13 z 35

lim (f (x) − ax)) = b (21) Zpět


x→+∞
 
f (x)
lim = a. (22) Full Screen
x→+∞ x
Zavřı́t

Přı́klad 2 Určete tečny funkcı́:


Konec
1. f : y = x3 − 3x v bodě x0 = 1,
2. f : y = sin(x) v bodě x0 = 0,
3. f : y = 2x v bodě x0 = 0,
x3
4. f : y = 3x
v bodě x0 = 1.
Relace, zobrazenı́, funkce
Řešenı́: . Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
Přı́klad 3 Určete asymptoty funkcı́: Derivace
x+1 Integrál
1. f : y = x
,
x+sin(x)
2. f : y = x
.

Řešenı́: . Úvodnı́ strana

Titulnı́ strana

JJ II

J I

Strana 14 z 35

Zpět

Full Screen

Zavřı́t

Konec
3. Globálnı́ vlastnosti
3.1. Vlastnosti funkcı́ na intervalu
Definice 25 Mějme funkci f : R → R a interval I = (a, b) ⊂ D(f ). Funkce f se nazývá
def Relace, zobrazenı́, funkce
• rostoucı́ na I ⇐⇒ ∀x, y ∈ I : (x < y) =⇒ f (x) < f (y), Lokálnı́ vlastnosti
def Globálnı́ vlastnosti
• neklesajı́cı́ na I ⇐⇒ ∀x, y ∈ I : (x < y) =⇒ f (x) ≤ f (y),
Elementárnı́ funkce
def Derivace
• nerostoucı́ na I ⇐⇒ ∀x, y ∈ I : (x < y) =⇒ f (x) ≥ f (y),
Integrál
def
• klesajı́cı́ na I ⇐⇒ ∀x, y ∈ I : (x < y) =⇒ f (x) > f (y).

Úvodnı́ strana
Definice 26 Mějme funkci f : R → R a interval I = (a, b) ⊂ D(f ). Funkce f se nazývá
def f (z)−f (x) f (y)−f (x) Titulnı́ strana
• konvexnı́ na I ⇐⇒ ∀x, y, z ∈ I : (x < y < z) =⇒ z−x > y−x ,
def
JJ II
f (z)−f (x) f (y)−f (x)
• konkávnı́ na I ⇐⇒ ∀x, y, z ∈ I : (x < y < z) =⇒ z−x < y−x .
J I

Definice 27 Mějme funkci f : R → R a interval I = (a, b) ⊂ D(f ). Funkce f se nazývá Strana 15 z 35


def
ryze monotonnı́ na I ⇐⇒ f je rostoucı́ nebo klesajı́cı́ na I.
Zpět

Věta 16 Jestliže je funkce f ryze monotonnı́ na I, pak je na I prostá.


Full Screen

Věta 17 Jestliže je funkce f −1 rostoucı́ (klesajı́cı́) na I, pak je f −1 také rostoucı́ (kle- Zavřı́t
sajı́cı́) na f (I).
Konec
Definice 28 Mějme funkci f : R → R a interval I = (a, b) ⊂ D(f ). Funkce f se nazývá
def
spojitá na otevřeném intervalu I ⇐⇒

∀x0 ∈ I : lim f (x) = f (x0 ). (23)


x→x0

Relace, zobrazenı́, funkce


Lokálnı́ vlastnosti
Definice 29 Mějme funkci f : R → R a interval I = ha, bi ⊂ D(f ). Funkce f se nazývá
def Globálnı́ vlastnosti
spojitá na uzavřeném intervalu I ⇐⇒ f je spojitá na otevřeném intervalu a současně
Elementárnı́ funkce

lim f (x) = f (a) (24) Derivace


x→a−
Integrál
lim f (x) = f (b). (25)
x→b+

Úvodnı́ strana
Věta 18 Mějme funkci f : R → R spojitou na uzavřeném intervalu I = ha, bi. Platı́
Titulnı́ strana
(f (a) < 0 ∧ f (b) > 0) ∨ (f (a) > 0 ∧ f (b) < 0) =⇒ ∃x ∈ I : f (x) = 0. (26)
JJ II
Věta 19 Mějme funkci f : R → R spojitou na uzavřeném intervalu I = ha, bi. Obrazem
intervalu I je uzavřený interval f (I) a platı́ hf (a), f (b)i ⊂ f (I). J I

Strana 16 z 35
Věta 20 Mějme funkci f : R → R spojitou a ryze monotónnı́ na uzavřeném intervalu
I = ha, bi. Pak obrazem intervalu I je uzavřený interval f (I) = hf (a), f (b)i nebo f (I) = Zpět
hf (b), f (a)i.
Full Screen
Definice 30 Mějme funkci f : R → R spojitou na uzavřeném intervalu I = ha, bi ⊂
D(f ). V bodě a ∈ D(f ) nabývá funkce f Zavřı́t

def
• maximum na I ⇐⇒ x ∈ I, x 6= a =⇒ f (x) < f (a), Konec
def
• minimum na I ⇐⇒ x ∈ I, x 6= a =⇒ f (a) < f (x).

Věta 21 Mějme funkci f : R → R definovanou na uzavřeném intervalu I = ha, bi. Jestliže


je funkce na I spojitá, pak má na I maximum i minimum.
Relace, zobrazenı́, funkce
Přı́klad 4 Určete na dvě desetinná mı́sta bod ve kterém je x5 − x3 + 1 = 0. Bod Lokálnı́ vlastnosti
hledejte v intervalu h−2; 2i. Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
Řešenı́: .
Derivace
Integrál

3.2. Globálnı́ vlastnosti


Poznámka 5 Pokud nahradı́me v předchozı́ch definicı́ch interval I celým definičnı́m Úvodnı́ strana
oborem D(f ), dostaneme definice funkce rostoucı́, neklesajı́cı́, nerostoucı́, klesajı́, konvexnı́,
konkávnı́, a maxima a minima funkce Titulnı́ strana

Definice 31 Funkce f : R → R se nazývá JJ II


def
• sudá ⇐⇒ ∀x ∈ D(f ) : (−x) ∈ D(f ) ∧ f (−x) = f (x), J I
def
• lichá ⇐⇒ ∀x ∈ D(f ) : (−x) ∈ D(f ) ∧ f (−x) = −f (x), Strana 17 z 35

def
• periodická s periodou p ⇐⇒ ∃p ∈ R, p 6= 0, ∀x ∈ D(f ), ∀k ∈ Z : f (x + k · p) ∈ Zpět
D(f ) ∧ f (x + k · p) = f (x).
Full Screen

Poznámka 6 Pokud má funkce periodu p, pak má i periody kp ∀k ∈ Z. Pokud označı́me Zavřı́t
množinu všech period funkce Pf , pak jejı́ minimum (pokud existuje) označujeme jako
základnı́ periodu. Konec
Přı́klad 5 Určete, zda jsou následujı́cı́ funkce rostoucı́ nebo klesajı́cı́:

• f : y = (x + 2)3 − 2
x4 −4
• f: y= |x|

• f : y = x + sin(x)
Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Řešenı́: .
Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce

Přı́klad 6 Určete, zda jsou následujı́cı́ funkce sudé nebo liché: Derivace
Integrál
x4 −4
• f: y= |x|

• f : y = x3 − 3x
• f : y = 2 ∗ sin(x) Úvodnı́ strana

• f : y = tg(|x|)
Titulnı́ strana

Řešenı́: .
JJ II

Přı́klad 7 Určete základnı́ periodu následujı́cı́ch funkcı́ (pokud existuje): J I

• f : y = sin(x + 4) Strana 18 z 35
• f : y = sin(6 ∗ x − π)
Zpět
• f : y = sin(x2 )
• f : y = tg(|x|) Full Screen

Řešenı́: . Zavřı́t

Konec
4. Elementárnı́ funkce
4.1. Polynomy
Definice 32 Funkce f : R → R se nazývá
def Relace, zobrazenı́, funkce
• konstantnı́ ⇐⇒ f : x → a0 , kde a0 ∈ R je konstanta, Lokálnı́ vlastnosti
def Globálnı́ vlastnosti
• lineárnı́ ⇐⇒ f : x → a0 + a1 x, kde a0 , a1 ∈ R jsou konstanty, a1 6= 0,
Elementárnı́ funkce
def
• kvadratická ⇐⇒ f : x → a0 + a1 x + a2 x2 , kde a0 , a1 , a2 ∈ R jsou konstanty, a2 6= 0, Derivace
Integrál
def Pn
• polynomická stupně n ⇐⇒ f : x → a0 + a1 x + a2 x2 + . . . an xn = k=0 ak xk , kde
a0 , a1 , . . . , an ∈ R jsou konstanty, an 6= 0,
def ax+b Úvodnı́ strana
• lineárnı́ lomená ⇐⇒ f : x → cx+d , kde a, b, c, d ∈ R, c 6= 0 jsou konstanty,
def P (x) Titulnı́ strana
• racionálnı́ funkce ⇐⇒ f :→ Q(x) , kde P (x), Q(x) jsou polynomy.
. JJ II

P (x) J I
Definice 33 Mějme výraz V (x) = Q(x) , kde P (x), Q(x) jsou polynomy. Hodnoty x0
ve kterých platı́ P (x0 ) = 0 se nazývajı́ kořeny výrazu V (x), hodnoty x0 pro které platı́ Strana 19 z 35
Q(x0 ) = 0 se nazývajı́ póly výrazu V (x). Pojem kořen se zobecňuje pro libovolný reálný
výraz V (x). Zpět

4.2. Exponenciála, logaritmus Full Screen

Poznámka 7 Nebudeme dokazovat existenci ani jednoznačnost takto definovaných funkcı́. Zavřı́t
Pro korektnı́ definovánı́ funkcı́ pomocı́ součtů je potřebné zavést pojmy konvergence nekonečných
řad, poloměr konvergence nekonečné řady a stejnoměrná konvergence, které ovšem přesahujı́ Konec
rámec přednášek ZMAT1 i ZMAT2. Proto přı́padné zájemce odkazuji na literaturu, např.
Jiřı́ Veselý: Matematická analýza pro učitele, kapitoly 3 a 15 nebo jiné učebnice věnujı́cı́
se úvodu do matematické analýzy.

def
Definice 34 Funkce f (x) : R → R se nazývá exponenciálnı́ a značı́ se exp(x) ⇐⇒ Relace, zobrazenı́, funkce
+∞ Lokálnı́ vlastnosti
x2 x3 X xk
∀x ∈ R : exp(x) = 1 + x + + + ... = . (27) Globálnı́ vlastnosti
2! 3! k!
k=1 Elementárnı́ funkce
Derivace
Integrál
Věta 22 Existuje právě jedno čı́slo a ∈ R takové, že platı́: ∀x ∈ R : exp(x) = ax . Takové
čı́slo značı́me e a nazýváme Eulerovo čı́slo. Exponenciálnı́ funkce se proto často značı́

exp(x) = e x . (28) Úvodnı́ strana

Titulnı́ strana
Věta 23 Definičnı́ obor, obor hodnot: D(exp(x)) = R, H(exp(x)) = (0, +∞)
JJ II
def
Definice 35 Funkce f : R → R se nazývá logaritmická a značı́ se ln x ⇐⇒
J I
ln−1 x = exp(x) (29)
Strana 20 z 35

Věta 24 Definičnı́ obor, obor hodnot: D(ln x) = (0, +∞), H(ln x) = R Zpět

def Full Screen


Definice 36 Funkce f : R → R se nazývá obecná mocnina a značı́ se ax ⇐⇒

f (x) = exp(a ln(x)). (30) Zavřı́t

Čı́slo a se nazývá základ. Konec


Definice 37 Funkce f : R → R se nazývá logaritmus z x při základu a a značı́ se loga x
def
⇐⇒
f −1 (x) = exp(a ln(x)). (31)

Definice 38 Funkce f : R → R je obecný logaritmus loga x ⇐⇒ Relace, zobrazenı́, funkce


Lokálnı́ vlastnosti
ln x Globálnı́ vlastnosti
loga x = . (32)
ln a Elementárnı́ funkce
Derivace
Čı́slo a se nazývá základ logaritmu.
Integrál

4.3. Goniometrické funkce


def
Definice 39 Funkce f : R → R se nazývá sinus x a značı́ se sin x ⇐⇒ Úvodnı́ strana

+∞
x3 x5 x7 X x2k+1 Titulnı́ strana
sin(x) = x − + − + ... = (−1)k . (33)
3! 5! 7! (2k + 1)!
k=0
JJ II

def J I
Definice 40 Funkce f : R → R se nazývá kosinus x a značı́ se cos(x) ⇐⇒
Strana 21 z 35
+∞
x2 x4 x6 X x2k
cos(x) = 1 − + − + ... = (−1)k . (34)
2! 4! 6! (2k)! Zpět
k=0

Full Screen

Věta 25 Mějme množinu A všech čı́sel a > 0 takových, že


Zavřı́t

∀k ∈ Z : sin ka = 0. (35)
Konec
Pak v množině A existuje minimum a0 , které se nazývá Ludolfovo čı́slo a značı́ se π.

Věta 26 Funkce sin(x), cos(x) jsou funkce periodické se základnı́ periodou 2π.

Věta 27 Mějme funkce sin x a cos x. Pak Relace, zobrazenı́, funkce


2 2 Lokálnı́ vlastnosti
∀x ∈ R : sin x + cos x = 1. (36)
Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
def Derivace
Definice 41 Funkce f : R → R se nazývá tangens x a značı́me tan x, resp. tg(x) ⇐⇒
Integrál
sin(x)
tg(x) = . (37)
cos(x)
Úvodnı́ strana

Definice 42 Funkce f : R → R se nazývá kotangens x a značı́me cot(x), resp. cotg(x) Titulnı́ strana
def
⇐⇒
cos(x) JJ II
cotg(x) = . (38)
sin(x)
J I

Definice 43 Mějme funkci f (x) = sin(x) definovanou pouze na množině h− π2 , π2 i. Strana 22 z 35


−1
Funkce f (x) se nazývá arkussinus x a značı́ se arcsin(x).
Zpět
Definice 44 Mějme funkci f (x) = cos(x) definovanou pouze na množině h0, πi. Funkce
f −1 (x) se nazývá arkuskosinus x a značı́ se arccos(x). Full Screen

Zavřı́t
Věta 28 Platı́
π
∀x ∈ R : arcsin(x) + arccos(x) = . (39)
2 Konec
Definice 45 Mějme funkci f (x) = tg(x) definovanou pouze na množině (− π2 , π2 ).
−1
Funkce f (x) se nazývá arkustangens x a značı́ se arctg(x).

Definice 46 Mějme funkci f (x) = cotg(x) definovanou pouze na množině (0, π).
Funkce f −1 (x) se nazývá arkuskotangens x a značı́ se arccotg(x).
Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Věta 29 Platı́
π Globálnı́ vlastnosti
∀x ∈ R : arctg(x) + arccotg(x) = . (40)
2 Elementárnı́ funkce
Derivace

4.4. Oblı́bené funkce Integrál

def
Definice 47 Funkce f : R → R se nazývá absolutnı́ hodnota x a značı́ se |x| ⇐⇒

∀x ≥ 0 : |x| = x Úvodnı́ strana
|x| : . (41)
∀x < 0 : |x| = −x
Titulnı́ strana

Definice 48 Funkce f : R → R se nazývá minimum z funkcı́ f (x), g(x) a značı́ se JJ II


def
min{f (x), g(x)} ⇐⇒ J I

∀∀x : f (x) ≥ g(x) : min{f (x), g(x)} = g(x)
min{f (x), g(x)} : . (42) Strana 23 z 35
∀∀x : f (x) < g(x) : min{f (x), g(x)} = f (x)
Zpět

def
Definice 49 ’znaménko’: Funkce f : R → R se nazývá signum x a značı́ se Sgn(x) ⇐⇒ Full Screen


 ∀x > 0 : Sgn(x) = 1 Zavřı́t
Sgn(x) : ∀x = 0 : Sgn(x) = 0 . (43)
∀x < 0 : Sgn(x) = −1

Konec
def
Definice 50 Funkce f : R → R se nazývá celá část x a značı́ se [x] ⇐⇒

[x] = p ⇐⇒ p ≤ x < p + 1, p ∈ Z. (44)

def Relace, zobrazenı́, funkce


Definice 51 Funkce se nazývá desetinná čı́st x a značı́ se {x} ⇐⇒
Lokálnı́ vlastnosti

{x} = x − [x]. (45) Globálnı́ vlastnosti


Elementárnı́ funkce
Derivace
Definice 52 důležité pro fuzzy logiku: Nechť A je podmnožina R. Funkce Integrál
def
f : R → R se nazývá charakteristická funkce množiny A a značı́ se χ(x) ⇐⇒

∀x ∈ A : χ(A) = 1
χ(A) : . (46) Úvodnı́ strana
∀x ∈
/ A : χ(A) = 0
Titulnı́ strana
Charakteristická funkce množiny Q se nazývá Dirichletova funkce a značı́ se D(x).
JJ II
Poznámka 8 Mějme racionálnı́ čı́slo x. Pak jej lze vyjádřit právě jednı́m způsobem
x = pq , p ∈ Z, q ∈ N tak, že p, q jsou nesoudělná v Z. Tohoto vyjádřenı́ využijeme pro J I
definovánı́ následujı́cı́ funkce.
Strana 24 z 35
def
Definice 53 Funkce f : R → R se nazývá Riemannova funkce a značı́ se %(x) ⇐⇒
Zpět

 ∀x ∈ R − Q : %(x) = 0
Full Screen
%(x) : ∀x ∈ Z : %(x) = 1 . (47)
 ∀x = p ∈ Q − Z : %( p ) = 1
q q q
Zavřı́t

Konec
5. Derivace
5.1. Zavedenı́ derivace
Poznámka 9 Značenı́: množinu všech funkcı́ symbolem označujeme symbolem F, všech
funkcı́ definovaných v každém bodě intervalu I symbolem FI . Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
d
Definice 54 Mějme funkci f definovanou na intervalu I.Zobrazenı́ dx : FI → F se Globálnı́ vlastnosti
d 0 def
nazývá derivace funkce a značı́ se dx f (x) nebo f ⇐⇒ Elementárnı́ funkce
Derivace
d
∀x ∈ I : g(x) = f (x) = f 0 (x). (48) Integrál
dx

Věta 30 Jestliže má funkce f (x) : R → R v bodě x0 konečnou derivacı́ f 0 (x0 ) ∈ R, pak Úvodnı́ strana
je f v tomto bodě spojitá.
Titulnı́ strana
Věta 31 operace s derivacemi: mějme f, g, které majı́ konečné derivace na I, a dále čı́slo
c ∈ R. Potom platı́: JJ II
(f + g)0 = f 0 + g0 , (49) J I
(f − g)0 = f 0 − g0 , (50)
(c · f )0 = c(f )0 , (51) Strana 25 z 35

(f · g)0 = f 0 · g + f · g0 , (52)
 0 Zpět
f f 0 g − f g0
= . (53)
g g2 Full Screen

Zavřı́t
Věta 32 Derivace složené funkce: Mějme funkci f (x) : R → R, která má v bodě a
konečnou derivaci a mějme funkci g(x), která má konečnou derivaci v bodě b = f (a). Konec
Potom složená funkce g ◦ f má konečnou derivaci v bodě a a platı́

(g ◦ f )0 (a) = g 0 (f (a))f 0 (a). (54)

Věta 33 Derivace inverznı́ funkce: Mějme funkci f (x) : R → R, která je spojitá a ryze Relace, zobrazenı́, funkce
monotónnı́ na I a má konečnou derivaci v každém bodě intervalu I. Pak platı́ Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
0 1
f −1 (f (a)) = 0
. (55) Elementárnı́ funkce
f (a)
Derivace
Integrál

Poznámka 10 Značenı́: množinu všech funkcı́ spojitých na I označujeme symbolem CI ,


(1)
množinu všech funkcı́, které majı́ spojitou prvnı́ derivaci na I symbolem CI .
Úvodnı́ strana
(1)
Definice 55 Mějme funkci f (x) : R → R definovanou na I. Zobrazenı́ g(x) : CI → CI
Titulnı́ strana
d2 d 2 def
f 00 , dx

se nazývá druhá derivace funkce f na intervalu I a značı́ se 2 f nebo dx f ⇐⇒
JJ II
d 0
∀x0 ∈ I : g(x0 ) = (f (x0 )). (56)
dx J I

Strana 26 z 35
Poznámka 11 Značenı́: množinu všch funkcı́, které majı́ spojitou n-tou derivaci na I
(n)
označujeme symbolem CI . Zpět

Poznámka 12 Induktivně: Máme definovanou druhou prvnı́ a druhou derivaci. Předpokládejme, Full Screen
že máme definovánu n-1 derivaci. Pak n-tou deriavci definujeme následovně:
Zavřı́t

Konec
Definice 56 Mějme funkci f ∈ C (n−1) . Zobrazenı́ g(x) : CIn−1 → FI se nazývá n-tá
dn d n def

derivace funkce f na intervalu I a značı́ se f (n) , dx n f nebo dx ⇐⇒
d (n−1)
∀x0 ∈ I : g(x0 ) = (f (x0 )). (57)
dx
Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
5.2. Derivace elementárnı́ch funkcı́ Globálnı́ vlastnosti

Věta 34 Pro následujı́cı́ funkce platı́ na celém definičnı́m oboru: Elementárnı́ funkce
Derivace
(xn )0 = nxn−1 (exp x)0 = exp x
Integrál
1
(ln x)0 = (ax )0 = ax ln a
x
(sin(x))0 = cos x (cos x)0 = − sin x
1 1 Úvodnı́ strana
(tgx)0 = (cotgx)0 = − 2 (58)
cos2 x sin x
Titulnı́ strana
1 1
(arcsin x)0 = p (arccos x)0 = −p
1 − x2 1 − x2 JJ II
0 1 0 1
(arctgx) = (arccotgx) = −
1 + x2 1 + x2 J I

Strana 27 z 35
5.3. Užitı́ derivacı́
Zpět
Věta 35 Mějme funkci f : R → R definovanou na intervalu I. Jestliže má funkce f na
I derivaci f 0 > 0, pak je na tomto intervalu rostoucı́. Jestliže má derivaci f 0 < 0, pak je Full Screen
na tomto intervalu klesajı́cı́.
Zavřı́t
Věta 36 Mějme funkci f : R → R definovanou na intervalu I. Jestliže má funkce f na
I druhou derivaci f 00 > 0, pak je na tomto intervalu konvexnı́. Pokud má tuto derivaci Konec
f 00 < 0, pak je na tomto intervalu konkávnı́.

Definice 57 Mějme funkci f : R → R definovanou na I. Bod x0 , pro který platı́ f 0 (x0 )


neexistuje nebo f 0 (x0 ) = 0 se nazývá stacionárnı́ bod nebo bod podezdřelý z extrému.

Relace, zobrazenı́, funkce


Definice 58 Mějme funkci f : R → R definovanou na I. Bod x0 , pro který platı́
Lokálnı́ vlastnosti
f 00 (x0 ) = 0 a v pravém a levém prstencovém okolı́ má druhá derivace f 00 opačná znaménka,
Globálnı́ vlastnosti
se nazývá inflexnı́ bod.
Elementárnı́ funkce
Derivace
Věta 37 Rolleova: mějme funkci f ∈ CI , kde I je uzavřený interval ha, bi. Nechť platı́, že
Integrál
pro každé čı́slo a ∈ I existuje derivace f 0 (a) a dále nechť f (a) = f (b). Pak existuje c ∈ I
takové, že f 0 (c) = 0.

Věta 38 Lagrangeova: mějme funkci f ∈ CI , kde I je uzavřený interval ha, bi. Nechť Úvodnı́ strana

platı́, že pro každé čı́slo a ∈ I existuje derivace f 0 (a). Pak existuje c ∈ I takové, že
f 0 (c) = f (b)−f
b−a
(a)
. Titulnı́ strana

JJ II
Věta 39 l’Hospitalovo pravidlo: Mějme f, g : R → R a a ∈ R∗ . Jestliže existuje
0
limx→a fg0 (x)
(x)
= A a platı́ (limx→a f (x) = limx→a g(x) = 0 nebo limx→a |g(x)| = +∞), J I
pak
f 0 (x) f (x) Strana 28 z 35
lim 0 = lim = A. (59)
x→a g (x) x→a g(x)
Zpět

Přı́klad 8 Určete průběh funkce a načrtněte ji: Full Screen


f (x) = 2x2 − x4 Zavřı́t

Konec

1 − x3
f (x) =
x2

x2 8
f (x) = + 3
2 x
Relace, zobrazenı́, funkce

ln(x) Lokálnı́ vlastnosti
f (x) =
x Globálnı́ vlastnosti
• Elementárnı́ funkce
f (x) = ln x2 + x Derivace
• Integrál
f (x) = arctg(x2 − 1)

Řešenı́: .
Úvodnı́ strana

Titulnı́ strana
Přı́klad 9 Je dána koule o poloměru r. Určete, jaké rozměry musı́ mı́t rotačnı́
kužel do nı́ vepsaný, aby měl největšı́ objem.
JJ II
Řešenı́: .
J I

Strana 29 z 35

Zpět

Full Screen

Zavřı́t

Konec
6. Integrál
6.1. Definicie, základnı́ integrály
d
Definice 59 Mějme interval I = (a, b) a derivaci funkce dx : FI → F. Relace inverznı́
k derivaci
R se nazývá neurčitý integrál Rnebo primitivnı́ funkce k funkci f (x) a značı́ se Relace, zobrazenı́, funkce
(N ) I f (x)dx : F → F nebo stručněji I f (x)dx : F → F. Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Věta 40 Platı́: Elementárnı́ funkce
Z Z Derivace
f (x)dx = g(x) ⇐⇒ f (x) − g(x) = c, kde c ∈ R. (60) Integrál
I I

Věta 41 Pro následujı́cı́ funkce platı́ na celém definičnı́m oboru:


Úvodnı́ strana

xn+1
Z
(xn )dx = +c (61) Titulnı́ strana
n+1
Z
exp(x)dx = exp(x) + c (62) JJ II
Z
dx J I
= ln(|x|) + c (63)
x
Z 0
f (x) Strana 30 z 35
dx = ln(|f (x)|) + c (64)
f (x)
Zpět
ax
Z
(ax )dx = +c (65)
ln(a) Full Screen
Z
sin(x)dx = − cos(x) + c (66)
Zavřı́t
Z
cos(x)dx = sin(x) + c (67) Konec
Z
1
dx = tg(x) + c (68)
cos2 (x)
Z
1
dx = −cotg(x) + c (69)
sin2 (x)
Z
1
√ dx = arcsin(x) + c (70) Relace, zobrazenı́, funkce
1 − x2 Lokálnı́ vlastnosti
Z
1
√ dx = − arccos(x) + c (71) Globálnı́ vlastnosti
1 − x2 Elementárnı́ funkce
Z
1 Derivace
dx = arctg(x) + c (72)
1 + x2 Integrál

6.2. Věty o integrálech


R Úvodnı́ strana
Věta 42 O existenci: jestliže f ∈ CI , pak existuje I
f (x)dx
Titulnı́ strana
R R
Věta 43 O linearitě: nechť na intervalu I existuje f (x)dx a g(x)dx. Pak platı́:
Z Z Z JJ II
(f (x) + c · g(x))dx = f (x)dx + c g(x)dx. (73)
J I

Strana 31 z 35
Přı́klad 10 Vypočtěte:
2x5 + 2x3 + 5
Z
Zpět
dx
x2 + 1
Full Screen
1 3
Řešenı́: 3
x + 5arctg(x) + c .
Zavřı́t

Konec
0 0
Věta
R 44 Per partes: mějme R funkce f, g ∈ CI a F = f, G = g. Nechť dále existuje
I
f (x)G(x)dx. Pak existuje F (x)g(x)dx a platı́:
Z Z
F (x)g(x)dx = F (x)G(x) − f (x)G(x)dx. (74)

Relace, zobrazenı́, funkce

Přı́klad 11 Vypočtěte: Lokálnı́ vlastnosti


Z
Globálnı́ vlastnosti
x2 cos(x)dx
Elementárnı́ funkce
Derivace
Řešenı́: x2 sin(x) + 2x cos(x) − 2 sin(x) + c .
Integrál

Přı́klad 12 Vypočtěte: Z
ex sin(x)dx Úvodnı́ strana

x
e
Řešenı́: 2
(sin(x) − cos(x)) + c . Titulnı́ strana

JJ II
Věta 45 Prvnı́Rvěta o substituci: mějme Rfunkci t = ϕ(x) : (a, b) → (α, β), ϕ(x) ∈ C1 a
označme F (t) = (α,β) f (t)dt. Pak existuje (a,b) f (ϕ(x))ϕ0 dx a platı́: J I
Z
f (ϕ(x)) · ϕ0 (x)dx = F (ϕ(x)). (75) Strana 32 z 35
(a,b)

Zpět

Věta 46 Druhá věta o substituci: mějme funkci x =R ϕ(t) : (α, β) → (a, b), ϕ(t) ∈ C1
Full Screen
a ϕ0 (t) > 0 nebo ϕ0 (t) < 0. Nechť je funkce G = (α,β) f (ϕ(t))ϕ0 (t)dt. Pak existuje
R
(a,b)
f (x)dx a platı́: Zavřı́t
Z
f (x)dx = G(ϕ−1 (x)). (76)
(a,b) Konec
Poznámka 13 Zápis použitı́ vět o substituci:
Z Z
0
ϕ(x) = t
f (ϕ(x))ϕ (x)dx = 0 = f (t)dt,
ϕ (x)dx = dt

Z Z
x = ϕ(t) Relace, zobrazenı́, funkce
= f (ϕ(t))ϕ0 (t)dt.

f (x)dx =
dx = ϕ0 (t)dt Lokálnı́ vlastnosti
Globálnı́ vlastnosti
Elementárnı́ funkce
Přı́klad 13 Vypočtěte:
Derivace
sin4 (x)
Z
dx Integrál
cos6 (x)

Řešenı́: 1
5
tg5 (x) +c .
Úvodnı́ strana

Přı́klad 14 Vypočtěte:
Titulnı́ strana
f 0 (x)
Z
dx
f (x)
JJ II
Řešenı́: ln |f (x)| + c .
J I

Strana 33 z 35
Přı́klad 15 Vypočtěte: Z p
x x2 + 1dx Zpět

1
p
Řešenı́: 2
(x2 + 1)3 + c . Full Screen

Zavřı́t

Konec
6.3. Integrace racionálnı́ch funkcı́
Věta 47 Rozloženı́ polynomu na součin polynomů: každý reálný polynom
n
X
P (x) = an xn = a0 + a1 x + . . . + an xn
i=0 Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
lze rozložit na součin Globálnı́ vlastnosti
k1 k2 2 kr+1 2 ks Elementárnı́ funkce
P (x) = an (x − x1 ) (x − x2 ) . . . (x − xr )kr (x + p1 x + q1 ) · (x + ps x + qs ) ,
Derivace
kde k1 + . . . + kr + 2(kr+1 + . . . + ks ) = n a všechny kvadratické polynomy x2 + pi x + qi , Integrál
i ∈ {1, . . . , s} majı́ záporný diskriminant.

A B
Poznámka 14 Funkce ve tvaru fx1 ,1 : y = x−x1 , fx1 ,k : y = (x−x1 )k
, fp1 ,q1 ,1 : y = Úvodnı́ strana
Cx+D Ex+F
x2 −p1 x+q1 a fp1 ,q1 ,r : y = (x2 −p1 x+q1 )r se nazývajı́ parciálnı́ zlomky.
Titulnı́ strana

Věta 48 O dělenı́ polynomů: mějme dva polynomy P (x) a Q(x), kde n > 0. Pak existujı́
JJ II
jednoznačně určené polynomy Z(x) a Y (x) takové, že
J I
P (x) = Y (x)Q(x) + Z(x). (77)
Strana 34 z 35

P (x)
Věta 49 O rozkladu racionálnı́ funkce na parciálnı́ zlomky: mějme racionálnı́ funkci Q(x) Zpět
a polynom Q(x) rozložený na součin Q(n) = an (x − x1 )k1 (x − x2 )k2 . . . (x − xr )kr (x + 2

p1 x + q1 )kr+1 · (x2 + ps x + qs )ks ). Pak existujı́ parciálnı́ zlomky f takové, že Full Screen

P (x) 1 Zavřı́t
= (fx1 ,1 + . . . + fx1 ,k1 + . . . + fxr ,kr + fp1 ,q1 ,1 + . . . + fp1 ,q1 ,kr+1 + · + fps ,qs ,ks ). (78)
Q(x) an
Konec
Věta 50 Pro parciálnı́ zlomky platı́:
Z
A
dx = A ln(|x − x1 |) + c (79)
x − x1
Z
B B 1
dx = +c (80)
(x − x1 )n 1 − n (x − x1 )n−1 Relace, zobrazenı́, funkce
Lokálnı́ vlastnosti
Z Z Z
Cx + D C 2x + p Cp 1
2
dx = 2
+ (D − ) 2
+ c, kde (81) Globálnı́ vlastnosti
x + px + q 2 x + px + q 2 x + px + q
Z Elementárnı́ funkce
2x + p
dx = ln |x2 + px + q| + c (82) Derivace
x2 + px + q
Z Integrál
1 2 2x + p
2
dx = p arctg p +c (83)
x + px + q 4q − p2 4q − p2

Úvodnı́ strana
Přı́klad 16 Vypočtěte
4x2 − 8x
Z
Titulnı́ strana
dx
(x − 1)2 (x2 + 1)2
JJ II
3x2 −x (x−1)2
Řešenı́: (x−1)(x2 +1)
+ ln x2 +1
+ arctgx + c .
J I

Strana 35 z 35

Zpět

Full Screen

Zavřı́t

Konec